Sprechen Sie Portugiesisch?

Začalo to neškodným emailem, který se tvářil dost důležitě. Všichni Erasmáci se mají dostavit ve 14:00 do kanceláře profesora, který má asi pět jmen a jedno z nich je určitě Francisco (všichni jsou tady Francisco). My jsme tady s jedním jménem a jedním příjmením úplní žabaři. Na schůzku jsme došly s 2 minutovým předstihem, zvyklé z Česka chodit na čas (teda aspoň já jo, Míša moc ne). Samozřejmě, že jsme tam byly první. Dokonce dřív než profesor. Ten naklusal do malilinkaté zasedačky asi s 10 minutovým zpožděním, zavřel dveře a v tomto momentě už nebylo cesty zpět. S úsměvem nám oznámil, že jsme se právě stali studenty kurzu portugalského jazyka. A jelikož pan profesor nemá moc času, tak jediná možná varianta výuky je v úterý a v pátek od 17:00-19:00. Ztuhl nám úsměv na tváři. Takže si to shrňme. Každý den musíme být od 9:00 do 17:00 v laboratoři a jako bonus si k tomu dáme 2x týdně ještě portugalštinu. Krása střídá nádheru.

Když se Slovinec Nik snažil chabě zaprotestovat, že ještě nezná svůj rozvrh a tedy neví, jestli bude mít v uvedený čas volno, učitel se naštval a zeptal se, jestli tím jako chce naznačit, že na výuku portugalštiny nebude chodit. Dle výrazu v jeho tváři jsme pochopily, že portugalština je pro něho dost srdeční záležitost a začaly se tedy smiřovat s faktem, že i my budeme muset šprechtit. Jako bonus budeme mít 3 zkoušky. My jsme jely na pracovní stáž, abychom se nemusely učit a bum, hned tu máme učeníčko a zkoušky. Po této informaci na nás učitel začal mluvit portugalsky. Zní to asi jako sled písmenek ch a š, které se ve vysoké frekvenci střídají. Ale máme strategii. Když nevíš, dej tam ch a zašišlej. Podobnou strategii jsem využívala i ve francouzštině a přežila jsem tak šest let. A aby se nám lépe učilo, musíme si koupit učebnice, za jejichž cenu bychom si koupily asi 40 káv či 20 lahví vína. Smutný příběh. Začínáme v pátek a v červenci už budeme jako rodilí mluvčí.

Na oslavu konce prvního pracovního týdne jsme si koupily šampaňské, sedly si do wifi koutku a začaly psát pohledy. Náš poklidný večer byl narušen příchodem již našich starých známých - Estonka, Španělé a Portugalci. Rozhodli se, že s nimi musíme jít na párty. Nebylo na výběr. Naše argumenty, že venku prší, nebyly akceptovány. A tak jsme mikiny vyměnily za softshellky a papuče za tenisky. Nastal rychlý přesun do přístavu, kde se nachází jeden za dvou místních klubů. Zvyklé na brněnský standard, jsme očekávaly dvě patra, čtyři bary a velký plný taneční parket. Jenže naše představy byly rychle ta tam. Místní vyhlášený klub se skládá z mini Dj koutku, baru se dvěma barmany a tanečního parketu velikosti dvou našich pokojů. Vzhledem k našemu exotickému vzhledu a tanečním kreacím, jsme nejen ovládly parket, ale i pozornost všech místních. Zatímco pánové nás pozorovali od baru, místní dámy na nás vrhaly ne příliš přátelské pohledy. Unavené neustálým tančením na neznámé španělské písně, nastal čas přenechat parket i místním. A to jsme ještě netušily, co nás čeká v sobotu!