Papám, papáš, papáme

Hodně se nás ptáte, jaké je tady jídlo. A my říkáme dobré. Ale najdou se zde jisté nedostatky. Tak třeba jogurty. Ty tady jsou dost zvláštní. Malinkatý kelímek s rádoby jogurtem, který vypadá a chutná spíš jako želé. Oni tady celkově jsou želé posedloni. V každém obchodě jsou minimálně 4 regály plné těchto pochutin. K dostání jsou snad ve všech příchutích. I ve škole máme jako dezert k obědu želé. My jsme skoro jediné, co si místo něj berou ovoce. Většina se nacpává červeným želé. To je tady nejoblíbenější.

Já, zvyklá snídat jogurt, si musím k němu přikusovat croissant, jinak bych byla hladová už po cestě do školy, což je 15 min pěšky z kolejí. Než jsem sehnala pečivo, které by nebylo sladké, trvalo mi to asi týden. Terceira, kromě toho že je to offline ostrov, je taky sladkým královstvím. Všechno je tady příšerně sladké. Dáte si 2 lžičky zákusku a jste zaslazení na celý den. Pokud sníte zákusek celý, vaše slinivka zapláče. A pokud se tak budete nacpávat celý zbytek pobytu, tak si kromě nadváhy dovezete i diabetes. Nedivím se, že Portugalsko je první v konzumaci cukru na osobu.

Co ještě nám tady chybí, je dobrá káva. Tady pijí malilinkaté espresso, do kterého si dají 2 pytlíčky cukru, takže v hrníčku máte stejné množství kávy i cukru. Mléko si tam nedávají. Když jsme si objednaly caffe latte nebo cappuccino, donesli nám espresso se šlehačkou nebo jen kávu s mlékem, které ale nebylo našlehané. To, že jsme si sem obě dovezly zákaznické kartičky do Costa coffee, kdyby se tady náhodou tato kavárna vyskytovala, je docela ironie. Tady nedělají ani kávu to go. Kdo by taky pil kávu za pochodu, když si k ní můžete pěkně sednout a opět nic nedělat.

Samostatná kapitola jsou obědy v menze. Obědy se vydávají od 12-14. Na výběr je vždy vegetariánské jídlo, ryba nebo maso. Jelikož paní kuchařka neumí ani slovo anglicky, vždycky nám veškeré chody ukazuje a něco u toho portugalsky žvatlá. My se usmíváme a pak vždycky ukážeme na nějakou kombinaci, která se nám líbí. Paní kuchařka nám pak naloží obří porci a jako bonus nám většinou dá porci dalšího chodu. Ten ale schová pod hromadu salátu, který dávají ke každému jídlu. Nejoblíbenější příloha je tady rýže. Dostanete ji ke všemu, dokonce i k pizze. Polévka se sice každý den jmenuje jinak, ale chutná stejně - mrkvový krém, ke kterému se zakusuje pečivo. Jako dezert si můžete vzít již zmiňované želé, ovoce či sem tam je pudink nebo ovocná pěna (nečekaně hrozně sladká). V kavárně nad menzou si můžete dát kávu, bagety a sladkosti. My si tam chodíme na kávu. Vždycky jak nás vidí, tak slečna za barem už začíná dělat kávu s mlékem. Jsme totiž skoro jediné, kdo si ji tam dávají.

Co se nápojů týče, je to tady vinařský ráj. Dobré víno a taky levné! Ale velké zklamání je pivo. Místní jsou na něj hrozně hrdí - jmenuje se Super Bock. V porovnání s českým pivem je to džus. Ani pěnu se nesnaží načepovat. Sice nejsme velké pivařky, ale někdy prostě na to jedno pivo máte chuť. Když jim říkáme, že naše pivo je mnohem lepší, nevěří nám. Takže bychom poprosily všechny návštěvy, co se za námi chystají, jestli by byly tak hodné a dovezly nějaké české pivo na reprezentaci a ochutnávku. Co je tady ještě dobré, je čaj. Ten si tady pěstují. Nic jiného už nepijeme, protože žádné minerálky tady nemají. Pouze balenou obyčejnou vodu nebo všechny sladké nápoje od cocacoly po mirindu. 

Zdejší restaurace jsou dobré a i celkem cenově přijatelné. Můžete si objednat nepřeberné množství hamburgerů, sendvičů, ryb a steaků. Co nám chybí jsou těstoviny, omáčky, brambory. Už několik dní máme chuť na špagety. Asi si je budeme muset uvařit. Anebo řekneme Alexovi. Kousek od kolejí máme restauraci s wifi(!), kde se dá i platit kartou (což se tady moc nedá). Chodíme tam o víkendu na jídlo, kávu a dezert. Místní obsluha už nás zná, a dokonce máme i své místo. Automaticky na nás mluví anglicky a jídelní lístek už známe zpaměti.