Jak to všechno začalo?

Nic z tohoto by se nestalo, kdybychom se já (Natálie) a Míša nepotkaly v jedné třídě na Otrokovickém gymnáziu. Šest společných let z nás udělalo kamarádky a následné společné bydlení v Brně to jenom umocnilo. Ne, ponorkovou nemoc ještě nemáme. Dokážeme se zabavit i jedna bez druhé. Měly jsme i půlroční pauzu od společného bydlení, kdy jsem Míšu vyměnila za kamaráda Ondru, se kterým jsem strávila jeden semestr na Erasmu ve Vídni. Vídeňský Erasmus nebyl takový, jak si všichni představují – párty v jednom kuse. Jediné, co jsme dělali v kuse, bylo učení. Měli jsme 10 zkoušek ve Vídni, 4 v Brně a po návratu zpátky do Česka jsme prohlásili, že už nikdy nikam nepojedeme. Jenže znáte to. Časem vytěsníte všechny špatné vzpomínky a zůstanou jen ty hezké. Takže uplynuly necelé tři roky od Vídně a já už zase stojím frontu na Centru zahraniční spolupráce a odjíždím pryč. Tentokrát jsem si zvolila trošku vzdálenější lokalitu – Azorské ostrovy. Ale, jak známo, ženské nechodí samy ani na záchod, vždycky jdou minimálně ve dvojici, tak já přece nepoletím sama přes celou Evropu. Míši stačilo ukázat jednu fotku z Azor a už byla ve frontě na CZS taky. Poučeny mojí zkušeností z Vídně jsme se rozhodly, že náš Erasmus nebude studijní, ale pracovní. Obě jsme tedy našly laboratoř odpovídající oboru našeho studia. Míša bude zkoumat azorskou flóru a já azorskou faunu.

Zároveň s námi jedou naše dvě spolužačky – Sára a Janča. Při bližším zkoumání a porovnávání našich vybraných laboratoří jsme narazily na zajímavou věc. Azorská univerzita, ač je asi stejně velká jako naše Přírodovědecká fakulta, se rozkládá na 3 ostrovech. Azory se skládají z devíti ostrovů, mají méně obyvatel než Brno, ale univerzitu mají na třech ostrovech. Zjistily jsme, že Sára s Jančou budou v hlavním městě Ponta Delgada na ostrově Sao Miguel a já s Míšou ve městě Angra do Heroísmo na ostrově Terceira. Představa, jak všechny doletíme do hlavního města a o mně a o Míši tam nebudou mít ani ponětí, nás docela pobavila. Vygooglily jsme, že Terceira je velká 30x15 km. Co budeme 5 měsíců dělat na tak malém ostrově? A právě tato myšlenka nás navedla na náš projekt. Náhodou jsem narazila na web „Kde je Peťa?“ Pražský vysokoškolák Petr posílal pohledy z Jižní Korey a vybíral peníze na Konto Bariéry. Tento nápad nás nadchl a s Petrovým svolením jsme si ho adaptovaly na Azory. Myslíme si, že v dnešní době emailů a SMS zpráv je papírová pohlednice ve schránce vzácná věc a navíc vystavit si pohled na lednici v kuchyni je přece bezva. Hned jsme se pustily do hledání vhodné organizace, se kterou bychom mohly spolupracovat. A i tady jsme měly štěstí. Našly jsme Modrého hrocha a hned po první schůzce bylo jasné, že to klapne. Takže náš plán na následujících pět měsíců je jasný – laboratoř, surfování a psaní pohledů. Těšíme se na to!