Jak jsme se ocitly na černé listině

Sobotní dopoledne jsme prospaly. Regenerace po pracovním týdnu a páteční párty byla potřeba. Sotva jsme se vrátily z obědu, přiřítil se Španěl Alex a oznámil nám, že večer je international dinner, takže máme uvařit nějaké typické české jídlo. Asi víte, jak my dvě jsme na tom s vařením. Dost bídně. Tudíž žádné vyvařování svíčkové či vepřa knedla zela se nekonalo. Nakonec padla volba na bramboráky. Všechny potřebné suroviny se zde dají nakoupit a dokonce já už jsem jednou bramboráky dělala, v rámci letní školy vaření, kterou mi o prázdninách uspořádala mamka se slovy, že mě jednou můj manžel přijde reklamovat, že nic neumím. Vyrazily jsme do obchodu na lov surovin. Než jsme našly majoránku, chvíli nám to trvalo, ale úspěšně jsme vše nakoupily a vyrazily směr kuchyně. Kuchyně je společná vždy pro jedno patro. V naší se však nikde nevyskytovalo struhadlo. A bez struhadla se bramboráky, jak známo, špatně dělají. Ještě štěstí, že na kolejích jsou další 2 kuchyně. V jedné z nich jsme struhadlo našly. Naše večeře byla zachráněná. Nasmažily jsme bramboráky ze 2 kg brambor a po vyčerpávajícím výkonu jsme zasedly ke společnému stolu. Byly zde jídla ze Španělska, Portugalska, Východního Timoru, Estonska a Slovinska. Naše české bramboráky sklidily největší úspěch. Všem moc chutnaly.

Ale pak to začalo. Sotva se dojedlo, začali Portugalci něco zpívat a při tom bušit pěstí do stolu. Nechápali jsme, co to znamená. Záhy jsme však pochopili. Během písně padne něčí jméno a ten dotyčný musí na ex vypít celou svou skleničku, která byla buď plná piva nebo sangrie. Ze začátku to byla sranda, ale jejich tempo bylo vražedné. Když se snažila Estonka Anabela namítnout, že už má dost, zařval Alex, že pravidla jsou jasně daná - někdo musí zvracet. V tento okamžik jsme byly rády, že jsme z Česka a máme tuhý kořínek. Sangria nás přece neporazí. Po pár dalších kolech odpadl Španěl Jamie a šel ukončit tuto hru. I Anabela měla namále. My jsme přežily a opět se nám podařilo skvěle reprezentovat ČR. Jen naše matky vyjádřily mírné obavy nad tím, aby se jim domů nevrátily alkoholičky. Večeři jsme pak šli vytančit do již našeho známého klubu. Místní obyvatelé už z nás nebyli tak překvapení. V neděli odpoledne jsme se šly projít na místní pevnost sv. Sebastiána. K našemu překvapení je přebudovaná na hotel s vířivkou a bazénem. UNESCO styl. Večer pak byl klasicky ve znamení psaní pohledů.

V pondělí sedím v kanceláři a dojde mi zpráva od Míši - podívej se na email. Rozkliknu doručené zprávy a tam email psaný portugalsky. Nažhavím google translate. Vypadne na mě text, ve kterém nám ředitelka kolejí píše, že jsme v noci ze soboty na neděli dělali ve společenské místnosti hluk po 11 hodině večerní a tím jsme se prohřešili proti § 12, odstavci 1 ubytovacího řádu. Začala jsem se hrozně smát. Na kolejích nejsme ani 2 týdny a už máme černý puntík. V příjemcích emailu byli všichni naši spoluhodovníci. Po příchodu jsme se ptali Portugalce Abua, co to jako má znamenat. Smál se a říkal, že takových emailů má asi 5. Tímto byla vyhlášena další hra - získej co nejvíc emailů od ředitelky kolejí. Máme na to ještě necelých 5 měsíců.