Hlavně se nedivit

Náš třetí týden se chýlí ke konci. Za tuto dobu jsme se již naučily ničemu nedivit. Už se nedivíme, že:

Na kolejích je wifi jen ve společných prostorech a na univerzitě není vůbec. Máme tady jen drát, který se připojí do počítače. Rychlost tohoto internetu je závratná. Asi taková, jako místní pracovní tempo. Třeba včera celé dopoledne nejel internet, tak si všichni šli sednout do univerzitní kavárny. Já jsem z toho byla hodně naštvaná, tak jsem vyslala Egypťanku Ayu do místní IT kanceláře. Vrátila se s tím, že ajťáci o výpadku ví a odpoledne by to pravděpodobně mělo jet. Tak jsme si šly taky na kávu, i když bych si dala spíš lahev vína, na zklidnění nervů. S láskou vzpomínáme na Eduroam... 

Jsou tady všichni usměvaví. Má to jednoduchý důvod. Nikam se neženou a z ničeho se nestresují. My, zvyklé z Brna, neustále u sebe mít diář a kontrolovat, jestli jsme něco nezapomněly udělat apod., tak tady jsme diář ještě nevytáhly. Místní obyvatelé vždycky mají během dne čas na kávu či dvě a oběd, v délce cca dvou hodin. A pokud Váš učitel nedojde do školy, tak máte volno. Však on se někdy ukáže. Maňána.

Na nás všichni pořád civí. První týden jsme z toho byly trochu nesvé, ale teď už jsme si zvykly. Asi si budeme muset nechat vytisknout naše fotky, podepsat je a rozdávat. Místní slečna nám řekla, že na místní poměry vypadáme dost exoticky - bledá kůže a světlé vlasy. Minulý týden jsme šly z obchodu a najednou vedle nás přibrzdilo auto. Borec se vyklonil, sjel nás pohledem, uznale pokýval hlavou a odjel. To, že ve škole nás znají jménem i lidi, které jsme ještě nepotkaly a když dojdeme do menzy, všichni od stolů se na nás otočí, to už je úplná rutina. Míša jednou suše poznamenala - A co budou dělat v létě, až budeme chodit v sukních a tílkách?

Když si jdete nakoupit, tak Vám pokladní naskládá nákup do igelitových tašek. Stylem 2 kusy do jedné tašky, takže z obchodu vycházíte ověšení plastem, jako vánoční stromeček. Pokud si kupujete mléko, pokladní to vyhodnotí jako nadměrný náklad a dostanete jednu krabici mléka do dvou igelitek. Ekologii třikrát nazdar! My jsme ale ekologické a tak si nosíme do obchodu své tašky. Už jsme to naučily i pokladní, takže náš nákup si skládáme samy do jedné igelitky.

Někteří studenti sem dojeli studovat bez znalosti portugalského či anglického jazyka. Italka, která anglicky umí říct jen, jak se jmenuje a že je z Itálie, se nám snaží všechny ostatní informace sdělit ve svém rodném jazyce. Když krčíme rameny, že sledu italských slovíček vážně nerozumíme, tak zpomalí a přidá gestikulaci. Pořád nerozumíme. Ale umí uvařit vážně dobré těstoviny, tomu rozumíme i beze slov.

Řidiči nepoužívají blinkry. Vůbec. Takže když chcete přejít přes silnici, nevíte, jestli Vás nejbližší auto hodlá přejet nebo zatáčí opačným směrem. Bezpečnostní pásy také moc nepoužívají. Možná to bude tím, že nemají silniční kontroly.

Obyvatelé kolejí si vaří. Ve velkém a pozdě večer. Standardní večeře se podává v 22:00 a skládá se z několika chodů. V tu dobu je kuchyně plná lidí. Ale my jsme na to vyzrály! V ledničce máme jenom šunku, sýr, olivy a lahev vína. Čili v době, kdy je v kuchyni největší provoz, my si vezmeme svou lahvinku a jdeme se družit do wifi koutku.

Všichni neustále zpívají, hrají na hudební nástroje a jsou členy nějakého ze sborů, kterých je tady plno. Jediné štěstí, že není speciální sbor pro Erasmáky. Mým vrcholným číslem by byla hra na triangl v podobě jednoho až dvou úderů během celého vystoupení a Míša by hrála na dudy. Svoje!

Většina lidí si nosí speciální tašky, ve kterých mají krabičky s obědem. Tašky jsou v dostání ve všech barvách, ale hitem letošního jara je pravděpodobně sytě růžová a zelená. Čili na ulici můžete potkat kravaťáka ve fancy obleku, který má přes rameno růžovou kabelku s jídlem. I do školy si spousta studentů nosí vlastní obědy. Za tímto účelem mají v jídelně 2 mikrovlnky. My si dáváme obědy v menze. Paní kuchařka sice neumí anglicky ani slovo, ale za to nám vždycky naloží obří porce. Ale o tom bude další samostatný blog :)