Gastronomický průvodce menzou I.

Z Brna rozmazlené, že do menzy si můžete zajít na snídani, svačinu, oběd nebo dva, další svačinu a ještě večeři, jsme se najednou ocitly v úplně jiném světě. Na výběr máte z cca 10 denních menu, 10 týdenních menu a 10 pizz. Bagety, tousty a zákusky raději ani nepočítám. Uprostřed Atlantiku to ale funguje trošku jinak.

Na začátek - menza funguje jen dvě hodiny denně. Od 12 - 14 hodin. To znamená, že se veškerý život na celé univerzitě zastaví a všichni se nahrnou do jídelny. Vzhledem k tomu, jak jsou Portugalci hlučný národ, vypadá to jako na fotbalovém zápase.

Jídelna je jedna velká místnost se čtyřmi řadami stolů. Nevím, jak je to možné, ale ještě nikdy nebyla plná tak, že bychom si neměly kde sednout. Vydávání obědu je zážitek sám pro sebe - minimálně pro nás. Prvním krokem je tácek. Na něj MUSÍ přijít papír! Bez papíru se neopovažujte pokračovat k dalšímu kroku! Prvně jsem si myslela, že je to proto, aby tácky nemuseli mýt. Tato teorie byla rychle vyvrácena, když jsem si jednoho dne dala zmíněný papír na kompletně mokrý tác. Na takto připravenou "pracovní plochu" přijde příbor, sklenička a pečivo k polévce. Vzhledem k tomu, jak jsou tady posedlí obaly, je každý kousek zabalen ve svém vlastním sáčku. Následuje výběr dezertu - ovoce (pomeranč, hruška, zelené či červené jablko), želé a občas i třeba pudink nebo pečené jablko (samozřejmě v cukru, jak jinak tady). A dostáváme se k zábavné části. Výběr hlavního chodu. Co se týče výběru jídel máte tři možnosti - maso, rybu nebo vegetariánskou variantu. Což je dosti omezený výběr. Ten se ještě zmenší, když vybíráte jen okem jako my, protože paní kuchařka mluví pouze portugalsky. A jak známo, naše portugalština je na vynikající úrovni - SKORO rodilé mluvčí. Takže většinou koukáme přes zamlžené sklo a vybíráme nejlákavější oběd. Ze začátku z nás měla paní kuchařka asi radost, že vidí nové tváře. Proto jsme vždy dostaly "na tajňačku" něco navíc. Po třech měsících už jsme ochutnaly snad každé jídlo v repertoáru menzy. Takže už na nás paní kuchařka kašle :) Mimochodem, jmenuje se Natalia. Takže ji podezřívám, že české Natálii dává vždy větší porce nebo minimálně více oliv v salátu. Dalším krokem je polévka servírovaná v plechové misce, ve výjimečných případech dostanete i porcelán! Hned vedle polévek se nachází podivně vypadající a bublající stroj s pitím. Tady je to jednoduché - čistá voda nebo oranžová voda. To by měla být asi pomerančová šťáva, ale těžko říct. Nejlepší volbou je 40% oranžové tekutiny a 60% vody - dlouhodobý výzkum. A blížíme se ke konci. Už nás čeká jen tácek s dochucovadly a pokladna. Za ní (nečekaně) sedí pán, který také neumí ani slovo anglicky. Párkrát už zkoušel s námi hodit řeč, ale vždy bez výsledku. Takže mu poslušně odevzdáme 3 eura a raději rychle mizíme.

Po naplnění našich bříšek si odneseme tácečky do stojánku na špinavé nádobí a přesouváme se o patro výš do kavárny. S kávou tady máme obecně problém po celém ostrově. Cokoliv s mlékem nechutná ani nevypadá tak, jak by mělo. My, trošičku rozmazlené z Brna, jsme ze začátku měly problém najít tu nejpřijatelnější variantu. Všichni tady pijí espresso s minimálně jedním sáčkem cukru. My jsme nakonec zakotvily u kávy zvané Galão. Wikipedie říká: "Galão je kávový nápoj původem z Portugalska. Skládá se z jedné třetiny z espressa a ze dvou třetin z napěněného mléka, ve vysoké sklenici." Což můžeme potvrdit. Jen mě trochu překvapilo, že mléko se pění rovnou ve sklenici, tudíž můžete zapomenout na mikropěnu. My také máme jedno vylepšení. Dostáváme skořici! Buď rovnou do mléka nebo zvlášť (jak jinak než zabalenou v plastu), která v hravé dny slouží jako brčko. V kavárně také prodávají různé sendviče, sladké pečivo a čokolády. Pokud venku svítí sluníčko, pijeme kávu na schodech nebo na parkovišti před menzou. Lavičky se tady nevedou.

A takhle funguje azorská menza. Možná není tak originální jako zbytek ostrova, pro nás to byla ale změna. Těšte se na pokračování ;)