Chytni si svého vedoucího aneb týden na Azorách II.
Čtvrtek: Pracovní dopoledne a odpoledne je stejné - čili já jsem s embryi a Míša s mechy. Pokud na obědě potkám svého vedoucího, usměje se na mě a zeptá se, jak se dneska mám. Když mám na něj nějaký dotaz, řekne, že teď nemá čas, ať dojdu odpoledne. Odpoledne v kanceláři samozřejmě není. Jeho super schopnost je ukrývat se před všemi, kteří by po něm něco mohli chtít. Míšina vedoucí pro jistotu ani na oběd nechodí. Ona se v areálu univerzity obecně moc nevyskytuje. Čím dál od školy, tím líp. My po skončení pracovní doby jdeme buď běhat nebo píšeme blog/pohlednice. Já pak navečer mám pravidelný brněnsko-azorsko-berlínský skype s Lukášem a Míšou. Nebo teda pokus o skype. Azorský internet je hodně vachrlatý a Míšin berlínský taky, takže většinu času se neslyšíme nebo se snažíme rozšifrovat, co se nám ten druhý pokouší říct, protože slyšíme asi každé třetí slovo. Jediný Lukáš má stabilní připojení, ale ten toho moc nenavykládá. Ale musím říct, že od února udělal progres a dokáže mluvit již v delších souvětích. Večerní erasmácké plány jsou buď pivo/víno v místní hospůdce nebo film.
Asi měsíc zpátky jsem dostala rozkazem, že povedu laboratoře z imunologie, protože jsem na zdejším ostrově největší imunologický odborník. Zděsila jsem se. Vždyť ještě nemám ani dostudované a mám něco učit?! Ještě ke všemu v angličtině?! Než jsem se stihla z tohoto šoku vzpamatovat, tak mi můj vedoucí stihl oznámit, že mi emailem pošle protokoly a že začínáme příští pátek. Dva dny jsem pak strávila překládáním protokolů z portugalštiny do angličtiny, abych tomu vůbec rozuměla. Jako první cvičení jsem vybrala krvinky a jejich determinaci. Věc, kterou jsme v Brně dělali snad milionkrát. Den předem jsem se rozhodla, si cvičení vyzkoušet. Přizvala jsem svou kamarádku Ayu (Egypťanka). Asi jenom hodinu jsme hledaly kit na barvení krevního roztěru. Musely jsme nakonec zavolat laborantku, aby nám pomohla hledat. Při této příležitosti jsme se dozvěděly, že poslední imunologické cviko bylo někdy v roce 2010 a kdybych tu nebyla já, tak nebude ani letos. Nikomu se to nechce dělat. Kit jsme našly zaprášený ve spodním regálu skříně. Datum expirace: 2000. Když jsem na tento drobný detail upozornila, řekli mi, že pro studenty dobré. V bojových podmínkách naší laboratoře jsme teda udělaly krevní roztěr, nabarvily ho prošlými chemikáliemi (docela smrděly) a modlily se, aby to fungovalo. Zapnula jsem jediný mikroskop, zaostřila a opravdu jsem viděla krvinky. Bingo! Jenže pak jsem zjistila, že nikde poblíž není imerzní olej, bez kterého se krvinky špatně určují. Sakra. Vyhlásila jsem tedy další pátrání. I olej se nakonec našel, ale dle jeho stavu bych řekla, že ho opravdu hodně dlouho nikdo nepoužíval. Cvičení bylo zachráněné.
Pátek: Pracovní proces opět nepřináší žádné nové události, ale musíme ve škole vydržet až do 17 hod, protože máme naši oblíbenou portugalštinu. Většinou ještě 10 minut před začátkem dopisujeme domácí úkoly a když se nám nad tím nechce přemýšlet, opíšeme výsledky ze správného řešení. Pak musíme vytrpět 2 hodiny a hned potom vamos na residencia aneb co nejrychlejší přesun na koleje. Večeře, víno a okolo půlnoci přesun do místního klubu. Zavírají ho ve čtyři ráno. Jelikož klub je přímo u oceánu, tak už se párkrát stalo, že jsme to vzali na koleje rovnou přes moře. Pak jsme z toho byli všichni nemocní. Nápady ve 4 ráno jsou ty nejlepší.
V pátek před třemi týdny nastal den D - má učitelská chvilka. Třída čítala 7 slečen (farmaceutky ve 2. ročníku) a Slovince Nika. Krevní roztěr nikdy nedělali a krvinky pod mikroskopem taky nikdy neviděli. Všem se podařilo odebrat kapku krve z prstu a nabarvit roztěr. Pak se udělala fronta u jediného funkčního mikroskopu. Říkám jim: "Dejte si sklíčko do mikroskopu, naštelujte, zaostřete a pak to dáme na imerzi." Zůstali na mě hledět. S mikroskopem pracovali jednou, minulý rok. Tudíž jsem musela 8x zaostřovat a determinovat leukocyty. Neuměli vůbec nic. Snad jsem je teda něco naučila.
Sobota: Dopoledne se dospává předešlá párty, odpoledne si jdeme někam na oběd, případně navaříme. Následuje kafíčko na terase a skypování. Skypování je naše velmi častá činnost, ale internet nám ji dost kazí. Pokud je hezké počasí, jdeme si lehnout na pláž nebo projít po okolí. Večer máme na výběr - buď jít znova do klubu nebo zůstat ve wifi koutku. Záleží, jakou máme zrovna náladu.
Neděle: Ta je ve znamení výletů. Pronajmeme si auto a jedeme někam po ostrově. Je tady spousta trekingových tras. Dokonce se dá jít i do vulkánu (jediný přístupný v Evropě) a je tady mnoho malebných zákoutí a pastvin. Taky už jsme byli hrát volejbal, navštívili jsme místní fotbalové derby, festival vína, farmářské trhy. Jednu neděli jsme strávily učením na test z portugalštiny - zvládly jsme ho!
Máme se tady moc dobře a rozhodně nelitujeme, že jsme se rozhodly vyjet na Erasmus. Stojí to za to! :)
